Recenze: Spark (Inner Conflict)

Česká kapela ANARCHUZ určitě ví, co znamená, když je někdo v nesprávný čas na nesprávném místě. Když jim před třemi lety vyšel debut "UNUSABLE INSTINCTS", byl hardcoreový boom ještě v plenkách a málokdo přísahal na někoho jiného, než na PANTERU. Teď vychází dvojka "INNER CONFLICT" a největší sláva onoho poprasku je už dávno za námi. Situace je o to smutnější, že kupříkladu poslední album takových CROWBAR se s novinkou litoměřických ANARCHUZ nedá vůbec srovnávat. Inu, máme to my čecháčkové těžké. A přitom umíme takovéhle věci. Už když se rozjíždí úvodní "NEEDLESS QUESTION" je cítit napětí ve vzduchu. ANARCHUZ se valí jako velká voda, za zády mu hřmí zpěvák Tomáš Borovec a celé to má neuvěřitelný odpich a říz. Měl-li by být poznávacím znamením hardcoru tlak a síla, pak ANARCHUZ lisují. Příjemnými změnami jsou melodický refrén v titulní a zároveň asi nejlepší věci desky "INNER CONFLICT" a rovněž velmi jemné "CROUCHED IN THE FEAR". Znamenitá "DON´T CALL MY NAME", či "BACK TO THE SILENCE" pak asi nejlépe reprezentují zbytek desky a je nabíledni, že tady jde o krk. Zkrátka mistr od fochu se pozná na sto honů. Zaznějí-li ANARCHUZ naživo ještě přesvědčivěji, zažije holandské Dynamo asi hodně příjemné překvapení. Koneckonců je už na čase, ne? (LUBOŠ MARTINEC-4, 5/SPARK)